V neděli 29.11. začal advent, co znamená, kde, kdy, jak a proč vznikl?

Advent (z lat. adventus příchod) je začátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce. V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého (eschatologického) příchodu na konci času (paruzie).
Původně pochází pojem advent z řeckého pojmu ἐπιφανεία (epifaneia - zjevení), který označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěvu krále.

Adventní doba byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista (dnes slavnost Zjevení Páně čili Epifanie). Těchto osm týdnů představovalo (s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny) dohromady 40 dní.

Počátky adventu sahají do 7. století, kdy se v západní církvi slaví určitý počet (4 až 6) adventních nedělí; papež Řehoř Veliký stanovil jejich počet na čtyři. Z Galie pochází zvyk spojovat advent s eschatologickým očekáváním Krista na konci časů, naopak v tradici církve města Říma bylo především očekávání a příprava na vtělení Božího Syna.

Advent začíná na 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera. 3. neděle adventní se nazývá Gaudete a oproti ostatním adventním dnům není její liturgickou barvou fialová, nýbrž růžová.

Pravoslavná církev dodržuje až dodnes šestitýdenní advent, který trvá od 15. listopadu do 24. prosince, a to jako období postu. Zároveň advent nepředstavuje začátek církevního roku, který začíná na Východě 1. září.

V západní tradici je advent také dobou zklidnění, které odpovídalo životnímu stylu našich předků, přizpůsobenému dlouhým prosincovým nocím. Dnes je však advent komerčně využíván, a proto o něm jako o době ztišení nelze mluvit.

Advent provází adventní věnec ozdobený čtyřmi svícemi, které odpovídají počtu adventních nedělí. Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, někdy je například používána konfigurace s pěti svíčkami, kdy poslední svíčka je zapalována na Vánoce.

Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, byly zřejmě symbolicky používány v Evropě už před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl v předkřesťanské době symbolicky (zelené rostliny a svíčky symbolizují život v protikladu k okolní studené zimě) využíván i věnec v té podobě, kterou má dnes věnec adventní, a křesťanstvím byl přímo převzat někdy okolo 16. století. Podle jiných teorií byla tradice adventního věnce založena až v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, 19 malých červených svíček a 4 bílých svící. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.
Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se víceméně ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti.

Přejeme Vám, milí posluchači, klidný advent plný očekávání!

« Přehled všech akcí